Uživatel, nebo pečovatel?

Slax - linux do kapsy

V poslední době se nejenom zde píše více o linuxových distribucích. Kdo chce, je plně informován o uvolnění další verze Ubuntu, Mandrivy nebo Open Suse. Většinou jsme již dobře informovaní o velkých distribucích. Je sice pravda, že to je přirozené, protože pro běžného uživatele mají asi největší význam, ale je škoda, že se mezi nimi trochu ztrácejí distribuce menší. Přitom rozhodně mají co nabídnout, i když to třeba není plně vybavený počítač několika textovými editory a prohlížeči internetu.

Jednou z těchto menších distribucí je Slax. Tuto distribuci neváhám označit jako okouzlující. Předem zdůrazňuji, že jako každá z menších distribucí má svůj vlastní účel. Nemůže, ale ani nechce konkurovat “těžkotonážním” sestavám, které nabídnou hned po nainstalování uživateli vše, co se nabízí k dispozici.

Slax byl napsán jako operační systém do kapsy. A to doslova. V základní podobě má velikost 189 MB a vejde se tedy na 8 cm CD. Přitom se jedná o systém značně vybavený. Najdete v něm, uvádím jen namátkou, nejméně dva prohlížeče internetu (jedním z nich je Firefox), Thunderbird k práci s e-mailem, pro základní kancelářskou práci editory K-Word a další. Jako grafické prostředí využívá KDE.

Velkou výhodou Slaxu je jeho mimořádná hardwarová podpora. Je napsán tak, abyste jej mohli využít téměř na každém počítači, kde jej spustíte. Vyznačuje se také mimořádnou svižností. Budete-li si to přát, můžete jej snadno rozšířit o další programy, případně si celý Slax sestavit dle svého vlastního přání a představ.

Spustit jej můžete z CD jako klasickou live distribuci, nebo, máte-li dostatek paměti, jej můžete celý načíst do RAM, čímž si uvolníte mechaniku pro další práci. Dáváte-li přednost USB flash, není problém stáhnout si Slax přímo na ní a bootovat odsud.

Využití Slaxu je skoro neomezené. Díky tomu, že se jedná o operační systém doslova do kapsy, můžete na každém počítači, který umožňuje bootování  CD nebo USB pracovat ve svém prostředí. Značnou výhodou je to, že Slax sám od sebe nepoužívá HDD počítače. Po vaší činnosti tedy na cizím PC nezůstanou žádné stopy.

A právě fakt, že Slax nesahá na HDD, jej předurčuje ještě k plnění jednoho úkolu. Může totiž posloužit jako nástroj pro zpřístupnění dat na HDD v případě havárie operačního systému. V tomto případě vám pomůže, že jednak sám na HDD nezapisuje, a jednak že poskytuje relativně vybavené a funkční prostředí. Neskončíte tedy v příkazové řádce. Poslední a nejdůležitější je to, že Slax umí plně pracovat se souborovým formátem NTFS. Lze jej tedy využít i v případě havárie Windows.

Myslím, že jako prostředek první záchrany dat z HDD může najít své místo u každého. Snad nikde nezískáte doslova bez práce připravený plnohodnotný nástroj pro vytažení dat z nepoškozeného HDD.

Co ale od Slaxu nemůžete čekat?

V prvé řadě nenabízí (zatím) modul s Open Office. V podstatě asi proto, že to odporuje prvotnímu určení Slaxu, kterým nemá být suplování robustního operačního systému na domácím/kancelářském desktopu nebo notebooku.

Za druhé se nejedná o klasickou live distribuci. Nečekejte tedy na ploše ikonu pro nainstalování Slaxu na svůj počítač. Opět proto, že se má jednat o přenosný systém. Někteří lidé prý nějakou “partyzánskou” cestou instalaci zvládli. Pokud ano, byla to zbytečná práce. Slax vychází ze Slackwaru, který tedy je, řečeno s mírným zjednodušením, onou verzí pro instalaci na počítač.

A na závěr to nejlepší. Autorem Slaxu je Čech Tomáš Matějíček. Je milé vědět, že za tímto skvělým počinem, který zanechal viditelnou stopu nejenom v oblasti linuxových distribucí, ale operačních systémů vůbec, je náš krajan a že se Česká republika zapsala tímto způsobem na IT mapu světa.

Více o Slaxu se můžete dozvědět přímo na jeho domovských stránkách nebo také na stránkách Wikipedie.

es.cana@atlas.cz

Steganografie - ukryjte, že máte tajemství

Jedním z hlavních problémů nejenom internetu, ale elektronické komunikace vůbec, je bezpečnost. Doslova téměř každý uživatel internetu používá e-mail, ale většina si neuvědomuje to, nezašifrovaná e-mailová zpráva je v podstatně horší pozici, než obyčejná pohlednice. Ta totiž existuje jenom jednou. Kopie e-mailu se ale nacházejí na více místech, kterými procházel. Ovšem, proč by se někdo měl zajímat o vaše zprávy. Odpověď zní, proč ne?

Možným řešením je šifrování pošty. Je velmi výhodné v mnoha ohledech, řada kryptovacích algoritmů je tak propracovaných, že v kombinaci s patřičně silným klíčem je zpráva nejenom běžnými, ale i téměř jakýmikoliv dnes dostupnými prostředky v reálném čase neprolomitelná. Šifrování však má jednu značnou nevýhodu. Zpráva je okamžitě rozeznatelná od běžného provozu a stahuje na sebe pozornost. Lze totiž očekávat, že zašifrovaná zpráva obsahuje údaje, které nemají být dostupné každému, a tudíž je zde důvodný předpoklad, že mohou být zajímavé.

Rafinovanější metodou je steganografie. Samotný pojem lze z řečtiny volně přeložit jako skryté písmo. Tedy písmo nikoliv zašifrované, ale takové, které osoba nezasvěcená vůbec nevidí. Patrně prvé - zaznamenané - zprávy o použití těchto technik podává Héródotos. Popisuje případ komunikace pomocí voskových tabulek, kde byla zpráva vyryta do dřeva pod vrstvu vosku. Nebo také případ, kdy panovník vybral nejvěrnějšího otroka s tmavými a hustými vlasy, zprávu mu vytetoval na hlavu a poslal jej na cestu, když mu vlasy dorostly. Příjemce zprávy musel pouze vlasy oholit a zpráva mu byla k dispozici.

Na obou případech je dobře patrný princip steganografie. Zpráva není šifrována - ačkoliv může být - ale je ukryta. Pokud je zpráva zašifrovaná, odpadá výše popsaná nevýhoda. Naopak dochází k znásobení ochrany. Ani objevení zprávy neznamená problém, dokud není kód prolomen. Steganografie nabízí základní výhodu - neučiní-li se chyba, zvláště neexistuje-li podezření, nezasvěcený vůbec neví, že citlivá komunikace probíhá. Profesionálové samozřejmě pracují i s prvkem dezinformace, kdy nezastírají, že komunikace probíhá, ale zcela jiného druhu. Viditelné předávání informací tedy tvoří zástěrku pro skutečnou podstatu.

Steganografické techniky jsou dostupné i na počítači. Vše patrně začalo nápadem ukrývat informace, v podobě krátkých vět nebo celých souborů, což je praktičtější, do obrázků. Vše je v zásadě velmi jednoduché. Vychází se z toho, že máte k dispozici obrázek s 24bitovou mapou, kde je každá barva jednoho pixelu vyjádřena osmi bity. Pozměníte-li jediný bit u každé barvy, máte k dispozici po třech pixelech 1 byte. Lidské oko přitom změnu nebude schopné postřehnout. Nebudete-li mít k dispozici originální obrázek, nezjistíte snadno ani to, že obrázek byl pozměněn. A dostane-li se nepovolaná osoba k vašemu e-mailu, kde najde fotky krajiny z výletu, téměř na 100% nepojme podezření, že tyto obrázky skrývají něco víc. Pokud tedy váš šéf nepracuje pro kryptografické oddělení tajné služby, nebo není paranoidní.

V současné době existují programy vkládající informace nejenom od vybraných grafických formátů, ale také do souborů MP3, WAV, FLAC, PNG a dalších.

Zde vám ukáži práci s malým prográmkem Hide-in-Picture, který umí pracovat se soubory BMP a GIF. Mezi jeho hlavní přednosti patří nejenom malá velikost, ale také to, že jej není třeba instalovat. Mezi vysloveně silné stránky patří ochrana heslem, které je chráněno silnými šifrovacími algoritmy, z nichž máte přirozeně na výběr.  Program v české verzi si můžete stáhnout třeba zde.

Po spuštění souboru winhip_cs se ukáže toto okno.

Po otevření položky Soubor a Otevřít obrázek vyberete obrázek, do něhož chcete uložit jiný soubor. Obrázek - nosič se vám otevře v novém okně.

Nyní si pod položkou obrázek může vybrat Ukrýt soubor… Můžete také použít jednu ze dvou ikon umístěných hned pod nástrojovou lištou. Po otevření této nabídky si vyberete v novém okně soubor určený k ukrytí. Poté se vám zobrazí možnosti pro uložení souboru, tedy ochrana heslem a jeho zašifrování jedním ze dvou silných algoritmů. Nepřejete-li si užít heslo, žádné nevpisujte.

Po nastavení všech uvedených parametrů proběhne výpočet. 

Obrázek zobrazovaný v hlavním okně aplikace již je upraven a skrývá v sobě jiný soubor. 

Zbývá poslední krok, kterým je uložení výsledného obrázku pod jiným jménem. Uložíte jej pomocí běžné volby Uložit obrázek jako…, která je ukryta pod nabídkou Obrázek. Pokud se přípona neobjeví v rozbalovacím menu, je třeba název obrázku  napsat i se správnou příponu, a to podle formátu, v němž byl původní obrázek.

Velmi podobným způsobem se postupuje, chcete-li získat soubor uložený v obrázku. Ten nejprve v programu otevřete, kliknete na ikonu získat ukrytý soubor z obrázku  a v dalším okně zadáte správné heslo. Pokud soubor heslem chráněn není, žádné nevpisujte a rovnou potvrďte OK. Po provedení patřičného výpočtu - extrakce souboru z obrázku budete vyzváni k určení místa, kam má být soubor uložen a k uvedení jména, pod nímž má být zapsán.

Práce s programem je velmi jednoduchá. Je pouze třeba dávat pozor na to, se kterým souborem právě pracujete a kam ukládáte, aby nedošlo k pomíchání souboru - plánovaného nosiče informace se souborem - schránkou.

Pro většinu lidí se bude jednat jen o hračku. Věřím ale, že zajímavou. A je možné, že se vám někdy může hodit pro vytvoření nenápadné skrýše. Vždyť kdo dneska nemá na počítači hromadu fotek rodiny, míst, kde byl na dovolené a dalších? A každá z nich v sobě skrývat jiný soubor.

Některé tipy:

1. Extrahujete-li z obrázku jiný obrázek, který tam byl ukryt, je možné, že bude třeba, abyste napsali nejenom název souboru, ale i jeho příponu. Je-li ukryt např. textový dokument, potom takové opatření není třeba.
2. Existuje vzájemný poměr mezi velikostí ukládaného souboru a souboru - nosiče. Doporučoval bych nepřekračovat poměr 1 : 4. Čím více se ukládaný soubor blíží velikosti nosiče, k tím větším změnám v původním souboru dojde. Deformace barev může být příliš nápadná, což odporuje principu steganografie, kterým je maximální nenápadnost. Vhodnější je tedy vzhledem k většímu datovému objemu formát BMP než GIF.
3. Nejvhodnější je jako nosiče používat originální soubory, které mohou patřit pouze vám. Důvodem v tomto případě nejsou tolik autorská práva, jako skutečnost, že steganografie může vážně plnit svou roli jen tehdy, jestliže případný narušitel nemá k dispozici původní soubor. Srovnáním původního souboru se souborem - nosičem by mohl jednak potvrdit své podezření o tom, že je steganografie v konkrétním případě využita, a dokonce by mohl ukrytá data i získat.

Pro zábavu:

Chcete-li si práci s programem Hide-in-Picture vyzkoušet naostro, můžete využít tyto soubory:

Originál

Nosič

Malé vysvětlení k patrně viditelným rozdílům. S ohledem na bezpečnostní pravidla zde na serveru jsem musel použít obrázek GIF, který je obvykle poměrně malý a změny mohou být vidět i při ukrytí drobného souboru. Soubory BMP jsou jako nosiče informací vhodnější.

Soubor obsažený v obrázku je ve formátu DOC, s ukládáním by tedy neměl být problém. Přeji příjemnou zábavu.

 es.cana@atlas.cz

Spacemonger, aneb obsah HDD z nadhledu

Jedna ze základních pravd říká, že ať je pevný disk jak chce velký, není jeho velikost dostatečná. Hodně se upozorňuje na to, že je třeba průběžně na disku udržovat pořádek a odmazávat nepotřebný balast. Máte ale představu o tom, co všechno na disku schraňujete?

Vsadil bych se, že odpověď bude znít, že z 90 - 95% tu představu máte. Bude-li to jak v mém případě, možná zjistíte, že to byla nejenom představa, ale dokonce představa mlhavá. Obvykle člověk stačí sledovat, kolik místa na disku už zabral a kolik je naopak k dispozici. Myšlenka na to, že by bylo dobré třeba odmazat nějaké přebytečné - nepodařené fotografie, obvykle není příjemná. Uvědomíte-li si, že i kdyby jedna odmazaná fotografie znamenala 2 MB volného místa, musíte jich odmazat celých 500, abyste uvolnili 1 GB místa. Což není nic moc. Je ale možné, že se vám na disku povaluje zapomenutý obraz DVD, které jste kdysi kopírovali a tehdy zapomněli smazat. Tady se nabízí jedním kliknutím úspora pěti- až osminásobná. (Vždy je příjemné uklidnit se tím, že piplavou práci s fotografiemi je možné odložit, protože přeplnění disku prozatím nehrozí.)

Je možné, že váš pevný disk nabízí dokonce více podobných úlovků. Proklikávání se jednotlivými adresáři je protivná práce. A tady může pomoct maličký nástroj Spacemonger, který nabízí pohled na váš disk “z nadhledu”. Nepoužívá totiž primárně jenom stromovou strukturu adresářů, kde se postupně zanořujete do dalších a dalších úrovní a každý adresář vizuálně vypadá stejně. Spacemonger v každé adresářové úrovni zobrazuje všechny podadresáře jako různě velké čtverce, u nichž zachovává vzájemný poměr velikosti jednak vůči sobě navzájem a jednak vůči celku. Na první pohled tak vidíte, kde se skrývá pořádný objem dat (a co to je) a kde není skoro co hledat.

Práce s programem je velmi jednoduchá. Neinstaluje se, pouze na vhodné místo uložíte soubor spacemonger.exe, který můžete stáhnout třeba zde. Píši o verzi nejvýše 1.4, která je poslední freewarovou verzí. Umístěná je na stránce úplně dole.

Po spuštění programu se vám ukáže následující okno:

Zvolte tlačítko Open a vyberte příslušný disk:

Program začne načítat informace o adresářích a souborech:

Po úspěšně zakončeném skenování se můžete dočkat podobného obrázku:

Máte-li větší část disku prázdnou, doporučuji pro větší přehlednost zobrazení vypnout tlačítko Free space - nebude se zobrazovat proporčně volné místo a tato plocha bude využita pro zobrazení adresářů:

Najedete-li kurzorem myši nad kterýkoliv adresář, objeví se údaj o jeho velikosti:

Pravým kliknutím myši se vám zobrazí kontextová nabídka, kde můžete využít volbu Run/Open k zobrazení obsahu kteréhokoliv adresáře v Průzkumníku Windows. Stejně tak stačí jednou kliknout na adresář a využít tlačítko Run/Open z horní lišty.

A tady je výsledek celé akce:

Pozn.: všechny větší obrázky si můžete zobrazit kliknutím na ně

Spacemonger je skutečnou drobností, ale osobně jej považuji za velmi užitečný. Dokonale ukazuje smysl čínského přísloví, že jeden obrázek vydá za tisíc slov. Ať už jsou souborové manažery sebedokonalejší, podobnou perspektivu vám při pohledu na váš pevný disk nenabídnou.

Pokud se jedná o program, více informací najdete zde. Ačkoliv se to neuvádí, mně program ve verzi 1.4 funguje bez jakýchkoliv omezení a speciálních nastavení dobře i ve Windows Vista Home Premium 32bit. Podle tvůrců si má poradit se souborovými systémy FAT, FAT32, NTFS a se síťovými souborovými systémy. Ve freewarové verzi se Spacemonger nabízí ve třech jazykových variantách - britské a americké angličtině a ve francouzštině.

V placené verzi 2.1 se nabízí více variant, ale čeština mezi nimi chybí. Myslím, že vzhledem k jednoduchosti ovládání to ale není na závadu. Placená verze také nabízí vylepšení, jako jsou stromové struktury adresářů nebo výstupy v podobě sloupcových a koláčových grafů. V tomto směru již závisí pouze na vás, které verzi dáte přednost.

Tip na závěr - v závislosti na velikosti okna se bude měnit podrobnost zobrazení obsahu vašeho disku. Spusťte si tedy Spacemonger nejprve v maximalizovaném okně, aby zbytečně nevzbudil dojem, že nedokáže zobrazit potřebné podrobnosti.

es.cana@atlas.cz

Netbook v. notebook jako Windows v. linux?

Bude snad otázka, zda netbook nebo notebook stejně spolehlivou roznětkou pořádného flame, jako je už dnes dotaz na to, který systém zvolit, zda Windows nebo linux? Skoro to tak vypadá. Někteří kolegové k tomu pomalu nakračují. V blogu Počítač nebo doplněk kolegyně vidí netbook jako v podstatě módní záležitost především mladých lidí a hlavní znak spatřuje v jejich designu. Kolega ve svém příspěvku Čas na nákup vánočního notebooku celou věc vidí podobně, dokonce ještě ostřeji, jak vyplývá z následné diskuze, kde na netboocích nevidí nic přínosného.

Já jsem se již tomuto tématu věnoval ve svém příspěvku K čemu je dobrý netbook a jeho použitelnosti jsem věnoval přímo příspěvek Lze na netbooku pracovat?. Zastávám názor přesně opačný, než oba zmínění kolegové. Moje stanovisko je “zaplaťpánbůh, že se konečně netbooky objevily”. Dokonce dodávám, že nechápu, proč to trvalo tak dlouho.

V netboocích vidím projev zlomu dalšího dogmatu v oblasti domácích počítačů. Prvním mohlo být v oblasti přenosných počítačů to, že notebooky budou pouze pro profesionály. Nejpozději od loňska se ukazuje, že ve značné části budou nahrazovat domácí počítače, dosavadní desktopy. A v případě netbooků padá i na této frontě dogma, že pouze ten nejvýkonnější stroj je použitelný.

Dávno si kladu otázku, proč s výjimkou hráčů, někdo potřebuje stále novější a výkonnější počítač? Jistě, nové stroje, zaměříte-li se na tuto věc, mohou být násobně úspornější. To ale odpovídá na otázku, proč novější, nikoliv proč výkonnější počítač. Osobně mohu říct, že můj kancelářský počítač, navzdory výměně cca před třemi lety, a jistému zvýšení výkonu, mou práci neusnadnil, ani nezkvalitnil. Pro kancelářské práce, nebudeme-li měnit operační systém, můžeme směle fungovat na Windows XP a Office 97. A na stroji odpovídajícího stáří.

A netbooky jsou miniaturizované počítače z doby právě před cca čtyřmi až pěti lety. když jsem uvažoval o koupi Asusu Eee 900, chvíli jsem váhal, zda bude výkonově stačit na Office - mail - web - prohlížení fotek - pouštění filmů. Pochybnosti mě opustily, když jsem si uvědomil, že obsahuje výkonově skoro stejné komponenty, co můj tehdejší stolní počítač, který s těmito úkoly žádné potíže neměl.

V čem je tedy problém netbooků? Snad to, že jsou malé a lehké? To právě vidím jako hlavní výhodu a důvod ke koupi. Jsou totiž skutečně přenositelné a dávají základní zázemí pro úkoly výše uvedené. Klasické notebooky, jakmile váží už dvě kila, jsou v podstatě určeny k převážení - ovšem v autě, ne v MHD. Modely, které se prodávají nejvíce, s displejem 15,4 palců, váží ke třem kilům. S brašnou, zdrojem a něčím kolem se dostanete hravě přes čtyři kila. A po celodenním přenášení máte dojem, že to je nejméně deset kilo. A zkuste si to představit den co den.

Celá otázka, stejně jako často výše uvedený spor o správný operační systém, se redukuje na základní problém - co vlastně chci? Skutečně přenositelné zařízení, které mi dá potřebné zázemí - a s procesorem Intel Atom dokonce i výdrž, o jaké se doposud nikomu zatím skoro nesnilo? Mohu oželet absenci optické mechaniky a malý displej? Pokud ano, vše hovoří pro netbook.

Zkuste vyrazit na cestu do zahraničí letecky s tím, že s sebou chcete základní počítačové zázemí. Rozdíl netbook versus notebook pro tento účel bude zřetelný. Na takové cesty mohou vyrážet i manažeři, nejen mládež. Druhý příklad, jsme v období začátku školního roku. I studenti vysokých škol přemýšlejí, co si pořídit. Proč ne právě netbook, spolu s externí klávesnicí, myší a monitorem? Jistě se vejdou do 15 000 korun a získají dvě zařízení v jednom - přes den vysoce mobilní a skladný netbook, večer po připojení k perifériím výkon a pohodlí desktopu. Nevyhoví pouze hráčům, jak jsem už uvedl výše. Ale to ani leckterý notebook ne.

Závěrem si troufám tvrdit, že ono přehlížení netbooků není na místě. Jejich rozšíření je teprve před námi. A nebudou to pouze děti školou povinné, které s nimi budeme vídat. I manažer nakonec dá přednost tomu nemuset se prohýbat vedle aktovky ještě pod tíhou notebooku.

Zřejmě málokdy to bude domácí počítač číslo jedna, na druhou pozici v domácnosti bych si ale výhledově ochotně vsadil. Ať už vedle prvního desktopu, nebo notebooku, tím druhým může být směle netbook. Až se tak začne dít, uvidíme další rozvoj využítí této spotřební elektroniky.

DMP, aneb svěřte své mobily Microsoftu

DMP je budoucnost. Tedy jedna z možných a vysoce pravděpodobných variant budoucnosti. Ve stylu úsloví, že dobře už bylo.

O co jde? DMP je zkratkou z Device Manner Policy. Právě je jako koncept předmětem jednání amerického patentového úřadu. Myšlenka je jednoduchá. Rozšířením mobilních telefonů  nemělo jen pozitivní prvky. Některé jejich projevy jsou odpuzující a společností odmítané. Otravuje vás třeba zvonění mobilu v kině? A co když jej dotyčný/dotyčná zvedne a začne vyřizovat své záležitosti uprostřed promítání? Chcete být vyfoceni na toaletě? Chcete zabránit natáčení filmů v kině mobilním telefonem? A co třeba tohle - chcete zabránit natáčení mučení vězňů mobilním telefonem?

V tomhle všem vám pomůže DMP, přítel všech slušných a vychovaných lidí.

Na místech, kde si nepřejete, aby byla nějaká funkce mobilního telefonu, nebo třeba celý telefon použitý,  bude umístěn server, na němž bude uloženo, jakou funkci mobilního telefonu má bezdrátově vypnout a zablokovat její opětovné zapnutí. Pozor, nejedná se o blokování signálu. Jde o to, že na základě této myšlenky mají být mobilní telefony vybaveny odpovídajícím hardwarem, který tuto funkci na pokyn serveru provede. Geniálně jednoduché.

Má to svou růžovou stránku. Představte si, že si v divadle zapomenete ztišit mobil. Ale můžete být klidní, příslušný server byl nastaven tak, aby jej za vás vypnul a vy jste si mohli nerušeně, spolu se svým okolím, užít kultury.  Totožná situace v restauraci, zde vám byl telefon přepnut na vibrační vyzvánění. Hovor tedy můžete přijmout, ale už samotné vibrace vám připomenou, že máte vyjít ven. Abyste se neprohřešili proti bontónu, sami telefonovat uvnitř nebudete moci, opět budete muset vyjít. Zmíněná situace na toaletě nabízí více variant, doplňte si sami dle svých potřeb nejlepší kombinaci omezení.

Má to ale i svou stinnou stránku a jde jen o to, jaký odstín šedi to bude. Vše může začít od zajímavých právních problémů spočívajících v tom, kdo ponese odpovědnost, jestliže vypnutím telefonu vznikne škoda, které by bylo možné jinak zabránit. Co jestli máte na mobil svedený protipožární systém ve firmě? Jistě, můžete namítnou, že pak nemám co sedět v divadle. Ale jak jsem mohl vědět, že od minulého týdne telefony vypínají celkově a ne jen hlasové služby, zatímco SMS fungovaly?

Ale co něco temnějšího? Co zmanipulování DMP serveru zásahem zvenčí? Nebo cílená eliminace a kontrola na určených místech, případně určených osob?

Na první pohled to celé vypadá úžasně. Je to ale to, co opravdu chceme? A to, co opravdu potřebujeme? V téhle věci mi připadá, že se situace v kinech, divadlech, restauracích a tramvajích v horizontu let spíše zlepšuje, než naopak. Může to být celé jen můj mylný pocit, ale nic to nemění na skutečnosti, že tato technologie v sobě má nejedno čertovo kopýtko.

Microsoft k jejímu prosazení potřebuje spolupráci výrobců mobilních telefonů. Nokia se k této myšlence zatím staví zdrženlivě, žádný plán nasazení DMP ve svých přístrojích v tuto chvíli nemá. I Microsoft se zatím ve svých prohlášeních drží zpátky.

Některé věci jsou ale jisté. DMP bude použita, a to v dohledné době. V širším kontextu je to alarmující varování - problematika ochrany soukromí a svobody bude hlavním bitevním polem ve sporu o postavení jednotlivce vůči systému v té nejbližší budoucnosti. To nehorší na celé situaci je to, že se nebude jednat o již dříve deklarovanou směnu bezpečnost za svobodu, ale nakonec z 95% půjde čistě o poručníkování namísto svobody.

Ohrazení na závěr: Autorovým koníčkem není telefonování a jiné zneužívání mobilního telefonu na nevhodných místech a v nevhodných situacích. Osoby, které tak činí, podle místa a stupně nevhodnosti chování, více či méně nesnáší a odsuzuje. Autor ale má obavy, aby nenastala chvíle, kdy by si říkal, že by telefon raději neměl, protože by měl ještě dojem svobody. Jde tedy o to, že svoboda znamená zodpovědnost. Převezme-li někdo mou zodpovědnost, zbavil mě i svobody.

A na úplný konec - tohle, to je teprve začátek. A později už může být pozdě.

es.cana@atlas.cz

Dostáváte rádi pohledy? Postcrossing je něco pro vás.

Patříte mezi lidi, kteří rádi dostávají poštu? Tedy jinou, než úřední, pracovní a balíky reklam? Pokud ano a nevadí vám fungovat podle zásady “dávám, abych dostal”, potom pro vás může být zajímavý internetový projekt Postcrossing.

Princip tohoto již pátým rokem fungujícího systému je jednoduchý. Podle výše zmíněné zásady vám je systémem přiřazena adresa dalšího účastníka, na kterou máte zaslat pohled. Na něj napíšete také kód, který systém určí - jedná se o kód vaší země (nejtypičtěji tedy zřejmě CZ nebo SK) a pořadové číslo pohlednice odesílané z této země. Pohlednici nebo pohlednice - jako začátečník jich můžete poslat pouze pět najednou, počet se s počtem odeslaných pohledů zvyšuje - odešlete a čekáte.

Poté, co je váš pohled doručen, příjemce jej zaregistruje v systému a na váš e-mail o tom přijde zpráva. Ta zároveň znamená, že vaše adresa je zařazena k přidělení další osobě, v praxi tedy, že je vám odesílán pohled. Vaším úkolem je čekat na doručení. Až pohled přijde, přihlásíte se do systému a zaregistrujete jej. Tím se kruh uzavírá. Dobré je také doplnit, že ve chvíli, kdy váš pohled docestuje, můžete poslat další.

K čemu je to celé dobré? Pokud rádi dostáváte poštu, tak už víte. Je také příjemné dostat pohled z nějaké exotické země. Tady by asi vrcholem všeho bylo dostat pohled z ostrova Pitcairn uprostřed Pacifiku, kde žije kolem 35 osob a z toho je jeden postcrosserem. Ale i pohled z nějakého méně známého místa známé země je zajímavý, třeba z USA je vidět, že to není jen Brooklyn Bridge, Golden Gate a Yellowstone Park.

Systém také vede údaje o době trvání cesty od vás a k vám. Je zajímavé vědět, že do Japonska pohled jde obvykle kolem pěti až sedmi dnů, ale můj rekord jsou čtyři dny (odesláno v pátek v 17.00 hod., doručeno v pondělí dopoledne našeho času, tedy odpoledne v Japonsku), zatímco do Německa to trvá obvykle stejnou dobu, často ale déle.

Pokud chcete, můžete systém využít i k soukromé výměně pohledů. Ostatním uživatelům můžete poslat přes systém soukromou zprávu a na výměně se domluvit.

Vše je velmi jednoduché a zvládnete to s minimální znalostí angličtiny. Na stránkách Postcrossing se zaregistrujete, tedy vymyslíte svůj login, vyberete své heslo, zadáte svůj e-mail a zadáte svou poštovní adresu, na které můžete vyzvedávat korespondenci. Tím je registrace ukončena a můžete se plně zapojit do psaní.

Po přihlášení do svého účtu vidíte po levé straně klíčové položky - send a postcard (zde vám bude přidělen příjemce vašeho pohledu), register postcard (na tomto místě zadáte kód z doručené pohlednice) a sent postcards a received postcards (přehledy odeslané a doručené pošty - ten první je užitečnější, protože v něm vidíte, které pohledy jsou ještě na cestě a jak dlouho).

Více asi není třeba rozepisovat, zbytečně byste ztráceli čas na samostatné vyzkoušení.

Některé postřehy:

1. E-mail je třeba zadat takový, se kterým budete moci dlouhodobě pracovat. Sám jsem se nikdy z titulu účasti v tomto systému nestal obětí spamu, ani nevyžádané pošty ze strany provozovatele systému. Jistě není od věci vytvořit si zvláštní schránku jen pro tuto kratochvíli.
2. Poštovní adresa je třeba taková, na kterou vám pošta dojde. Je jedno, zda je to domácí, adresa do zaměstnání nebo P. O. Box. První dva případy nikdo nerozezná a poštovní přihrádky řada lidí užívá. U některých lidí jsem se setkal, že do své adresy uvedli pouze křestní jméno. I to je přípustné, bydlíte-li třeba v rodinném domku a pošta vás v jeho rámci najde. Jako v bodě 1, ani tady se mi nestalo, že by má adresa byla zneužita. V průběhu účasti na systému jí můžete měnit.
3. Jazykové znalosti/neznalosti - alespoň minimální znalost angličtiny je výhodou. Ta je komunikačním jazykem tohoto systému. Na druhou stranu se nikdo nebude zlobit, napíšete-li na pohled jen pozdrav Happy postcrossing nebo jiný vhodný a kód pohledu. Můžete psát i v jiných jazycích, vždy je ale vhodné psát v těch, které příjemce deklaruje jako jazyky, které ovládá. To je užitečná informace - profil příjemce se vám zobrazí s jeho adresou a případnými preferencemi co do pohlednic.
4. Většina lidí nechce reklamní pohledy, je dobré to respektovat, můžete potom totéž čekat od ostatních.
5. Šikovné je nakoupit si pohledy do zásoby spolu se známkami (letecky Evropa 17 Kč, totéž lodí zámoří, letecky zámoří 18 Kč). Můžete pak večer napsat vše hromadně a ráno hodit do schránky. Není od věci, ale ani to není nezbytnost, požádat na poště o pár blankytných samolepek “letecky/prioritaire” do zásoby. Ještě nikdo na přepážce tuto drobnou službu neodmítl. Pošta ale dojde i bez této samolepky, jen se to na první pohled lépe třídí.

A to je vše, co potřebujete vědět. Příjemnou zábavu!

Ministerstvo vnitra nebo ministerstvo Microsoftu?

Takovýhle titulek by mohl odpovídat většině komentářů, které se objevily na diskuzních fórech u zprávy, že ministerstvo vnitra vyhlásilo veřejnou soutěž na dodávku licencí pro jím provozovaný software vyrobený Microsoftem. Jednu ze zpráv k tomu tématu napsal Jan Sedlák zde ve svém blogu. A většinově vyvolala reakce, které jsem ve zkratce a nadsázce shrnul v nadpisu.

Přitom víc než souhlasím s Janem Sedlákem. Z jakého důvodu? Je jich hned několik a není mezi nimi ten, že by Microsoft a jeho produkty byly apriorně lepší nebo levnější nebo jinak bohulibější. Tady jsou některé body k uvážení.

1. Za zdůraznění stojí, že ministerstvo vnitra nerozhodovalo na zelené louce o tom, jakým softwarem se vybaví. Potřebuje pouze prodloužit licence na již provozovaný software a na to dostalo peníze. Nedostalo peníze, ani mu nikdo nedovolil provést kompletní přechod na jiný systém. Zkrátka, toto téma nebylo na pořadu dne.
2. Otázka je, proč toto téma nebylo na pořadu dne. Sice mi trochu zavání touhou vyřešit všechny hříchy světa, ale prosím. Důvod spočíval asi v tom, že na to v tuto chvíli nejsou nejenom kapacity (finanční, personální, časové a jiné). Ale, a to je nejdůležitější, mají-li být vydány veřejné peníze v nezanedbatelné míře, měla by zde proběhnout na odborné úrovni veřejná debata o pro a proti. Taková debata neproběhla.
3. Vedlejší otázka, kterou předjímám možné reakce - myslím si, že by tato debata (veřejná, politická atd., ovšem na patřičné odborné úrovni) měla proběhnout? Ano, zastávám názor, že měla. A nepředjímám její výsledek.
4. Předjímám jiný “argument” - že by politici nikdy oněm odborníkům neporozuměli. No, to by asi byl problém těch odborníků, kdyby neuměli průměrným lidem vysvětlit pro a proti, a z jakého důvodu má být vydána nezanedbatelná suma peněz. Ale jsem si jistý, že by problém s pochopením nenastal.
5. Padala tvrzení, že není problém na linux nebo jiný open-source přejít. Tvrdím, že ano. A není to jen problém “standardů” vytvořených Microsoftem. Jak uvedl Petr Koubský v rozhovoru pro E15 minulý čtvrtek, nikde nemáte záruku, že vám někdo vytvoří v dohledném čase (i na zakázku) funkční systém evidence obyvatel, totéž systémy pro statistický úřad, pro Státní volební komisi atd. atp. Není to jen otázka účetnictví.
6. Pod linuxem bohužel nespustíte ani některé jiné, “menší” aplikace, jako třeba systémy právních informací. Mám na mysli ASPI, Codexis a další. Tyto systémy mají ve veřejné správě své místo.
7. Mohu se také zeptat, jak je to pod linuxem s certifikáty pro elektronické podepisování a elektronickou spisovou službu, která má být nově zaváděna.
8. Vše tedy vede k otázce, zda tu jsou firmy, které by zvládly tak mamutí projekty v dohledném čase a se zárukou, že budou od začátku fungovat alespoň tak dobře, jako ty vytvořené pro Windows. A já si nejsem jistý, že by tu ty firmy byly. Pletu se?
9. Můžete říct, že vše si mohu emulovat pod Wine. Vše sice ne, je to s různými chybami a omezeními. Z toho vyplývají dvě otázky - proč si rovnou neprodloužit licenci na Windows, a ta druhá, je přípustné, abyste přišli na úřad a tam něco zkolabovalo při vyřizování vaší věci jen proto, že emulace není stoprocentní?
10. Zkrátka ministerstvo vnitra a pod něj spadající veřejná správa není totéž, co domácí PC nebo i velká firma. Jde tam o trochu více dat, závažnějších a důležitějších. (Nemyslíte přeci, že by vaše osobní a rodinné údaje nezasluhovaly více péče - když už se do té péče dostaly - než zpráva o prodeji na pobočce supermarketu za minulé pondělí?)

Závěrem jen krátké shrnutí a odkaz na začátek. V žádném případě nejsem proti open-source řešením, naopak. Jsem pro to, aby se o nich diskutovalo, a to otevřeně, o všech kladech i záporech, přínosech i ztrátách. To, že něco chci a fandím tomu, je hezká věc, ale je to postoj, který může zastávat jen nezúčastněný. A v diskutovaném případě navíc, a to podtrhuji, přechod nebyl na pořadu dne.

Těším se na diskuzi, zejména bude-li věcně směřovat k některým z uvedených argumentů.

EDIT 30. 9. 2008 cca 11.10 hod.:

Malý dodatek. Pokud jde o mé postoje k Microsoftu, potom si můžete více přečít zde http://uzivatel.blog.zive.cz/2008/09/vize-nejen-microsoftu-o-nasem-svete-za-10-let/ anebo zde http://uzivatel.blog.zive.cz/2008/09/cekani-na-windows-7-prijde-spasitel/ Oboje psáno ještě před popisovaným tendrem. A něco konkrétnějšího je tady: http://uzivatel.blog.zive.cz/2008/09/seznamte-se-s-dmp-aneb-sverte-sve-mobily-microsoftu/Třeba tam někde najdete odpověď na otázku, jak je to s mým nadšením pro jejich produkty, ale možná to třeba budete brát jako další pokus o zvýšení tolik fetišizované návštěvnosti.

Někteří mi podsouváte snahu nasbírat návštěvy stránky - to je milé, každé přečtení, ale více by mě to potěšilo u dřívějších článků.

Důvod, proč jsem tento článek napsal a co vidím jako hlavní úkol do budoucna, to je chybějící publicita podpisu rámcové smlouvy s Microsoftem někdy z jara. A ptoom to je chybějící veřejná diskuze o vhodnosti nasazení open-source.

O tom, že je open-source způsobilý nasazení, o tom není pochyb. Co by to stálo, co by to přineslo nebo nepřineslo v horizontu 15 let (o který jedině jde), to by mělo být vážně diskutováno. Stejně jako užívání otevřených formátů atd. atd.

Prostě to jedině může být začátkem cesty. Tedy skoro jako se mluví o daních, by se mělo mluvit i o tomhle. Protože skutečně není rozdíl mezi nákupem obrněných transportérů a softwarem za srovnatelnou cenu. Oboje znamená vyloučení některých alternativ v budoucnu a některé jiné věci předurčuje.

Poslední dodatek - některé nepřesnosti, např. ohledně použitelnosti systémů právních informací pod linuxem už v textu ponechám. Situace se za poslední měsíce změnila, což jsem nezaregistroval.

EDIT2 - 30. 9. - cca 15.40 hod. - nakonec jsem se rozhodl, že původní desatero v reakci na diskuzi proškrtám tam, kde ten bod je o ničem, vychází z mé neinformovanosti (obecné nebo někdy platil a vývoj se pohnul) nebo je to úplná hloupost. Zvýrazním naopak ta místa, o kterých by se mělo mluvit v oné veřejné diskuzi, kterou tak postrádám a vlastně postrádáme. Třeba bod 4 by neměl být v rozpisu, ale až na konci - tedy “před závorkou” blížící se diskuze. Už jej ale nechám, kde je. Bod 5 a 8 by mohl být spojen, nechám, jak jsou. Bod 10 by mohl být napsaný sušeji, nebo také ne. At má diskuze nějaký katalyzátor.

Za mírnou nepřehlednost se omlouvám, ale blog by měl být živý, tak proč to trochu neprořezat a nenaroubovat.

es.cana@atlas.cz

Vytvoření bodu obnovy snadno a rychle.

Pokud čas od času používáte funkci vytvoření bodu obnovy ve Windows, případně obnovení do původního stavu, víte, že spuštění funkce je poměrně náročné. Ne snad proto, že by bylo třeba zadávat složité parametry nebo řešit jakékoliv nastavení. V tomto směru stačí, když máte tuto funkci aktivovanou. Malý problém spočívá v tom, že se tato funkce skrývá poměrně hluboko v ovládacích panelech, případně v nabídce systémových nástrojů.

Snad to má nějaké své opodstatnění. Vše až budí dojem, jakoby Microsoft tuto službu chtěl svěřit do rukou pouze jedincům zasvěceným, kteří vědí, co dělají a jsou připraveni nést následky, anebo lidem odhodlaným ke všemu. Možná skutečně dobrý důvod k opatrnosti existuje. Pokud každopádně patříte do některé z výše uvedených dvou skupin, potom by se vám mohl hodit malý zlepšovák.

Na internetu je možné najít maličkou aplikaci, kterou si můžete umístit třeba na plochu a poté vás od vytvoření bodu obnovy bude dělit již jen jediný dvojklik.

Po dvojkliku se objeví toto hlášení:

Po skončení práce v útrobách počítače následuje tato zpráva:

Celý prográmek je VB/VB.NET utilitkou. Tady se může skrývat drobné nebezpečí spočívající v tom, že nemusíte jistě vědět, co přesně zdrojový kód obsahuje a co všechno provádí, nestahujete-li jej od autora, kterému důvěřujete. Osobně jsem si tuto pomůcku uložil z CD, které bylo přiloženo k časopisu CHIP. Vzhledem k tomu, že se jedná o časopis poměrně seriózní, uložil jsem si prográmek s důvěrou. Používám jej již dlouhou dobu, bez jakýchkoliv vedlejších účinků. Jedná se o verzi 1.1, která funguje velmi dobře ve Windows XP SP2. Pokud o ni budete mít zájem, uložil jsem jí zde.

Vedle toho existují také verze 1.2 a 1.3, které již jsou modifikované, aby fungovaly jak v XP, tak i ve Vistách. Pozdější verze si poradí i s UAC (řízení uživatelských účtů). Ke své činnosti však vyžaduje nainstalované .NET Framework 2.0. Pokud máte zájem o tyto novější verze, jsou k dispozici třeba zde. Verze 1.2 je dostupná také na stránkách zmiňovaného CHIPu.

I když se nejedná o horkou novinku, snad vám tato drobnost bude dobře sloužit a usnadní každodenní práci s počítačem.

Chcete se podílet na výzkumu malárie nebo pátrání po kvazarech? Proč ne, zkuste BOINC.

Chcete se podílet na výzkumu malárie, pátrání po kvazarech nebo mimozemských cizilizacích, anebo chcete pomoci vyvíjet nové léky? Že na to nemáte prostředky, vzdělání, ani čas? Nic není dnes tak vzdálené pravdě, jako toto tvrzení. Zkuste BOINC, platformu pro distribuované výpočty. (Další informace v češtině jsou k dispozici také třeba zde.)

Z čeho vychází můj optimismus, že se zapojit může doslova téměř každý? Svůj základ má v tom, že i vy máte s největší pravděpodobností k dispozici počítač, se kterým se občas připojujete do internetu. A co je nejdůležitější, že čas od času jej necháte běžet i tehdy, když na něm sami přímo nepracujete.

Systém distribuovaných výpočtů je založen na tom, že celou řadu úkolů, zejména tam, kde je třeba analyzovat velké množství jednotlivých vzorků a možností, k jejichž řešení by byly potřebné nákladné superpočítače, lze rozdělit na malé dílky, z nichž každý zvládne v rozumném čase zpracovat i domácí počítač. Jde tedy jenom o to data rozdělit mezi co nejvíce běžných počítačů, které dohromady dají výkon, který mnohdy předčí i ony drahé superstroje.

Druhá část úvahy je založena na tom, že většina počítačů nejenomže nepracuje po celou dobu zapnutí na plný výkon, ale dokonce je po část dne zcela nevyužívaná. Málokdo ve chvíli, kdy odchází k automatu na kávu, na toaletu nebo dokonce na oběd, počítač vypíná. V tu chvíli obvykle přichází čas pro více či méně nápaditý spořič obrazovky. Zřídka se počítač uloží ke spánku.

A zde se nabízí změna. Místo spořiče obrazovky může nastoupit právě klient pro distribuované výpočty a volný čas počítače využít pro další užitečnou práci. V tomto bodě záleží opravdu jen na tom, který projekt považujete za užitečný a který si vyberete Ve chvíli, kdy se vrátíte a počítač potřebujete již pro sebe, se klient stáhne do pozadí a nijak vás neomezuje, ani vám počítač nezpomaluje. Jen čeká na svou další příležitost. Jakmile svůj díl práce spočítá, automaticky, nebo s vaším svolením, záleží na nastavení, se spojí se serverem, odevzdá práci a stáhne si novou.

Samozřejmostí je, že vám jsou sčítány body, které jste za odvedenou práci získali. Body ale nemůžete proměnit v nic jiného, než dobrý pocit z příspěvku k řešení daného problému, respektive z toho, že jste na špici tabulek. Klient také vytváří grafy založené na statistikách, kde je vidět, kolik práce jste ve kterém období odevzdali, a, a to je možná nejdůležitější, nabídne vám alternativu spořiče obrazovky. Některé projekty mají opravdu velmi pěkné grafické rozhraní. (Mám pocit, že i to rozhoduje o preferenci některých projektů oproti jiným, které mají velmi podobné cíle.)

Připojení se k některému z projektů není složité. Stačí si stáhnout instalační soubor klienta ať už poslední verzi pro Windows anebo pro téměř jakoukoliv jinou platformu, na které pracujete. Nainstalovat klienta a připojit se k některému z projektů. Samotný klient je také lokalizován do češtiny, stejně jako část výchozí stránky. Nemělo by tedy být složité připojit se k některému s projektů ani pro lidi, kteří angličtinu neovládají.

Jak na to:

Zde je vidět, kde je položka připojení k novému projektu ukrytá.

Začátek průvodce, nezbývá než pokračovat dále nebo vše ukončit.

Na tomto místě je třeba vložit webovou adresu projektu, který jste si vybrali zde.

Ani tato obrazovka nedává příliš na výběr. K určitému projektu se můžete přihlásit přímo v klientu, nebo na stránce projektu. Druhou možnost doporučuji v případě, že se nezdaří přihlášení prostřednictvím klienta. Potom se na stránkách projektu můžete dozvědět více, např. o příčině a očekávané délce trvání výpadku, nebo pozastavení projektu. Budete-li řešit více projektů najednou, zadejte vždy stejný e-mail, případně i heslo, dosažené body se vám budou přičítat dohromady na jednom místě.

Po chvíli by se měla objevit tato obrazovka. Stačí stisknout “dokončit” a klient si již stáhne první várku dat ke zpracování.

 Po stažení dat, zahájení práce a zobrazení grafického rozhraní, může obrazovka vypadat třeba takhle.

Vzhledem k české lokalizaci klienta a významné části stránek o projektu BOINC, stejně jako díky automatizaci celého projektu, bude myslím nejsložitější vybrat si projekt, který by vám nejvíce vyhovoval.

Některé postřehy na závěr:

1.  Je možné, že v zaměstnání nemáte na svém počítači práva administrátora. Potom bude třeba, abyste o instalaci požádali správce sítě.
2. Není nezbytné, abyste k internetu byli připojeni stále, dokonce na překážku není ani vytáčené připojení. Některé projekty, jako např. Climateprediction (modelování počasí za účelem odhadnutí vlivů globálního oteplování na podnebí), zasílají takový soubor dat, který na běžném počítači v okamžicích, kdy není využíván, vystačí přibližně na rok práce. Objem dat přitom není nijak závratný. Je tedy možné stáhnout si i jen jednou za rok nejvýše několik desítek megabytů dat a opět se připojit až s výsledkem, který nepřekračuje více než 1 MB.
3. Některé projekty zkrachovaly, některé jsou dočasně pozastaveny. Nezdaří-li se vám připojení k nim v klientu, navštivte jejich stránky a zkuste to tam. Přinejhorším zjistíte očekávanou dobu výpadku nebo přerušení projektu.
4. Některé projekty mají data pouze nárazově a nová data získávají z dodaných výpočtů. To je případ třeba LHC@Home. Ještě dávno před spuštěním tohoto ohromného cyklotronu se projekt stal velmi populární. Vše docházelo tak daleko, že i 50 000 jednotek dat ke zpracování bylo rozebráno během 15 - 20 minut. U takových projektů je třeba čekat na další várku dat a mezitím si případně vybrat náhradní projekt.
5. Některé projekty měly svého času omezený počet řešitelů, jako třeba MalariaControl@Home. U nich nebyla později šance se přihlásit buď vůbec, nebo bylo třeba sledovat fóra s těmito projekty spojenými a pokusit se získat login a heslo tam od osob, které si na počátku přihlásily třeba dvakrát, nebo již nechtěly pokračovat. Pokud vím, nikdo údaje neprodával.
6. Jakou máte jistotu, že váš počítač nezneužívá CIA, FBI nebo jiná agentura k prolamování šifer? Nebo Pentagon k výpočtu drah balistických raket? Zárukou má být to, že jak klient, tak i jednotlivé projekty jsou postaveny na zásadách open-source. Pokud se v tom vyznáte, můžete zdrojový kód zkontrolovat. (Já to nedokáži, tak musím spoléhat na to, že byste si odhalení nenechali pro sebe.)

Snad vás tedy účast na řešení některého z projektů, které mají potenciálně dopad na celé lidstvo, nebo alespoň významný posun v našich znalostech a technologiích, potěší. Malou odměnou může být grafické rozhraní, které ve velké části případů přesahuje běžný spořič obrazovky.

P. S. Některým specifikům nastavení účtu věnuji, v případě zájmu, pozornost v některém z dalších příspěvků.

es.cana@atlas.cz

Kolik za vaše soukromí? Jako obvykle nic?

Trochu provokativní otázka - za kolik byste prodali své soukromí? Záznamy o své činnosti u počítače, výpisy prohlížených stránek, výsledky své pracovní činnosti, osobní korespondenci, podklady pro daňové přiznání, firemní účetnictví, zdravotní záznamy a další a další. Kdyby vám tuto otázku položil příslušník tajné služby nebo policie, odpověděli byste, že nechcete opravdu NIC? Že vše předáte zdarma? Pokud ano, není třeba, abyste četli dále.

Jestliže se vám tato otázka zdá až nemístně provokativní, vězte, že odpovídá skutečnosti. Kolik z vás používá k osobní, ale dokonce i pracovní korespondenci některý z veřejných freemailů? Některé přímo otevřeně staví na tom, že žádnou zprávu fyzicky nevymažou. Důvěřujete tomu, že nikdo nepátrá v diskových polích zrovna po vaší korespondenci s rodinou? To je dobře, málokdo by byl tak zajímavý. Věříte, že tak nikdo nečiní ani ve věci vašich pracovních záležitostí? Pokud ano, tak je to také dobře. Byl by tak klidný i váš šéf? A jeho šéf? A majitel firmy? Snad ano, když tento stav tolerují.

A co vaše dokumenty, ať už pracovní, nebo osobní. Vytváříte je třeba v GoogleDocs nebo jiné webové office sestavě? Ukládáte je na webu na svém účtu? Proč ne. A co třeba Google Calendar místo Outlooku, respektive dokonce v kombinaci s ním. Nejenom vaše pracovní schůzky, ale i osobní a rodinná setkání. Možná dokonce fotografie z nich ukládáte na web.

Skutečně víte, co je na druhé straně “monitoru” nebo spíše kabelu? Nebo co se s daty děje po cestě od vás?

Já to nevím. O to více mě ale udivuje, o kolik více důvěrných dat ukládáme na web a posíláme do internetu, aniž bychom měli odpovídající zabezpečení.

Jistě, můžete namítnout, že komunikace s poštovním serverem může být šifrovaná (obvykle jen na přenos hesla a ověření totožnosti). Otázka na začátku ale zněla jinak, na kolik si ceníte své soukromí?

Zůstaneme-li jen u e-mailu, a nebudeme-li se věnovat možnosti přenést na web i své zdravotní záznamy (např. služba Google Health), potom téměř 100% uživatelů e-mailů na svém soukromí nijak nelpí a ohodnocuje jej skutečně na NULU. Projevuje se to už tím, že dochází k postupnému odklonu od mailových klientů ve prospěch webových rozhraní. Umožňuje vám mailová služba přes webové rozhraní zašifrovat vaši zprávu a elektronicky jí podepsat? A kolik lidí tuto možnost využívá v případě e-mailových klientů, kde to jde poměrně snadno? Téměř nikdo.

Vrátím-li se na začátek, hodně se o soukromí ve spojení s internetem mluví, ale je to většinou debata spíše o dojmech, než o pojmech. A většina lidí by skutečně onomu fiktivnímu Mefistovi z tajných služeb musela odpovědět, že za své soukromí nechce vůbec NIC.

Jak z toho ven? Požadovat přímo v operačním systému - bez nutnosti dodatečného programu - možnost snadno šifrovat jednotlivé dokumenty, dále požadovat možnost jednotlivé dokumenty elektronicky podepsat, a to tak, aby podpis byl obsažen přímo v dokumentu a nejlépe tak, aby vizuálně připomínal běžný podpis či razítko, a poklepáním na něj by se dokument dále podrobně ověřil.

A do doby, než technika doběhne v tomto případě právo a elektronické dokumenty (nikoliv pouze e-maily, ale třeba i vaše samostatné RTF soubory nebo JPG obrázky) se budou moci stát skutečně ekvivalentem klasických dokumentů (kterými bez ověřitelného podpisu nikdy být nemohou), tak alespoň ty e-maily podepisovat a šifrovat.

es.cana@atlas.cz